„...Učme se mluviti se stromy a rozuměti jejich řeči. Až se to naučíme, budeme zcela jinými lidmi, šťastnými a spokojenými…“ Uprostřed vesničky, hned za půvabnou návsí, nás k návštěvě vyzývá Arboretum s ojedinělou sbírkou asi 500 druhů dřevin a bylin a rozlohou 2,5 ha. V roce 1926 jej založil Qiudo Riedl v areálu bývalého zámeckého parku. Na místě zámku, který stojí naproti areálu Arboreta, původně stála tvrz připomínaná v roce 1437, která bylo ve 40. letech 18. století barokně přestavěna. Dnešní klasicistní podoba budovy pochází z počátku 19. století, kdy již začal sloužit k potřebám obce. Nyní je v něm situován obecní úřad a zdravotní středisko.

Park kolem zámku vznikl v původní podobě v roce 1700 z podnětu Mikuláše z Harrachu. Později jej koupil J. V. Speil, jehož dcera se provdala za dirigenta a skladatele vídeňské opery Kreutzera. Právě zde Kreutzer později složil část své opery „Noc v Grenadě“ a tak se něco z ducha tohoto půvabného místa vepsalo do fondu evropské kultury. V letech 1928-29 byla tak krutá zima, že uhynula větší část výsadby. Na základě této zkušenosti byly o rok později vysazeny pouze rostliny skutečně odolné proti mrazu. Arboretum samotné je nejen živou botanickou expozicí, ale také „laboratoří v přírodě“ a v neposlední řadě i rekreačním prostředím, v němž člověk čerpá i potěšení srdce. Park je protkán mnoha cestami a pěšinkami a u všech významných stromů jsou jmenovky – záleží jen na návštěvníku samotném, kterou pěšinou půjde a která rostlina či dřevina se stane středem jeho pozornosti…

Části arboreta lze systematicky rozdělit do několika skupin:

1. Rybník
2. Na prádle: V tomto „oddělení“ arboreta vás upoutá štíhlý jehličnatý strom, smrk omorika, původem z Balkánu, jehož dřevo se ve starověku používalo na stavbu stožárů k plachetnicím.
3. Přírodní alpinium: Na půvabné scenerii umělého přírodního celku horské přírody se zde podílí rozličné rostliny a mohutné vápencové kameny. V prostoru alpinia jsou mnohé miniaturní dřeviny ještě z původních Riedlových výsadeb, avšak dominantu celého oddělení tvoří mohutné, více než třistapadesát let staré duby.
4. Jízdárna: Je osazena převážně našimi domácími dřevinami, jako jsou duby, smrky, tisy. Vzhledem k tomu, že některé stromy v porostu postupně odumíraly, byly zde v roce 1930 vysazeny severoamerické duby. V prostoru jízdárny je i několik drobných romantických staveb a rekonstruovaný renesanční portál.
5. Pod farou: Zde vás svým tvarem zaujmu tři pyramidálně rostlé smrky obecné, borovice černá s řadou kolem ní rostoucích zajímavých dřevin a také jinan dvoulaločný, druh, který je již asi 200 milionů let součástí květeny naší planety a je proto pokládán za nejstarší žijící „fosílii“ na Zemi. Dnes roste jako původní jen na několika místech jihovýchodní Číny, kde je považován za posvátný a zároveň léčivý strom.
6. Oltář: Je romantický název pro souměrně vysázenou skupinu dřevin, ve které rostou velmi pěkné a málo známé balkánské borovice, tis červený a pozadí pak tvoří liliovník tulipánokvětý, který počátkem června rozkvétá spoustou oranžově žlutých květů, jež skutečně připomínají tulipány. Směrem k oltáři vede pěšinka vroubená cypřiškem a nezvyklý je též pohled na zerav, jehož keře vytvářejí nápadnou, dekorativní obrubu celého seskupení.
7. Nová louka: Toto místo se stává středem pozornosti návštěvníků hlavně v květnu, kdy kvetou magnólie v barvách něžně růžové či sytě purpurové
8. Lesík: Zde tvoří převážnou část jehličnaté stromy ze Severní Ameriky – borovice, jedle a smrky.

Pokud se necháme zlákat tajemstvím, které nám v Arboretu nabízejí ve formě přirozeně, šetrně a zároveň poučně koncipovaného koutu přírody, potěší nás hned u dveří vlídné přijetí i profesionalita uvaděče. Po příjemné, zklidňující procházce parkem si při odjezdu domů můžeme vybrat z voňavé nabídky bylinek, které tu ve vstupní hale nabízejí…