Asi 10 km jihozápadně od Litovle, mezi lesy, pastvinami a loukami, najdeme ve výšce 346 m vesničku Bílsko.
Sejdeme k ní dolů od jihozápadních svahů, na kterých leží Vilémov. Na severu sousedí Bílsko s obcemi Loučka a Cholina, na východě s Odrlicemi a na jihu s Cakovem. I přes malý počet obyvatel, dnes nemá Bílsko více než 48 domů, se obec může honosit svoji aktivitou a zapojením do různých projektů, v roce 2003 dokonce získala Diplom za citlivý přístup k duchovnímu bohatství vesnice.

Památkovou dominantu vesnice tvoří kostel Římskokatolické církve, vedle kterého se nachází bývalý klášter redemptoristů (řád je Římskokatolické církve). Dalšími památkami v obci jsou boží muka, což je drobná sakrální stavba, zděná a omítnutá, pocházející z 19. století a smírčí kříž s poškozenými rameny (těžko datovatelná památka z 15.–17. st.) stojící vedle božích muk. V Bílsku býval také klášter řádu redemptoristů, ve kterém byl v roce 1903 zřízen noviciát pro dorost, dnes však slouží k jiným účelům. O statečnosti místních obyvatel nás přesvědčí památník obětem padlým v 1. světové válce.

V obci mají své místo i starobylé tradice – dodnes místní stavějí a kácí máj či na konci zimy vynášejí Smrtku, i když život obyvatel už není tolik závislý na cyklech ročních období jako dříve.

Ačkoliv Bílsko není vlastní součástí Hanácké roviny, našel zde svůj osobitý výraz původní hanácký kroj. Ten měl dost náročný vzhled, v němž se odráželo bohatství a pohostinnost kraje. Tvořily jej u mužů žluté koženky a boty vysoké po kolena, modrá vesta, v létě plášť se širokým límcem a v zimě žlutý kožich, na hlavě pak klobouček. Ženy a děti nosily na hlavách červené šátky uvázané „na uši“, na těle pak měly ženy krátké košilky a přes ně živůtek, tzv. lajdík, krátké řasnaté sukně po kolena a přes ně zelenou či jinak pestře barevnou zástěru, v zimě kabátec s rukávy na ramenou vydutými, na nohou v létě střevíce, v zimě huňaté bílé papuče.