Obec leží v rovinaté zemědělské krajině při údolní nivě řeky Moravy v severním cípu Hornomoravského úvalu, mezi potokem Hlavnicí a řekou Oskavou, asi 25 km na sever od města Olomouce.

Katastr obce částečně zasahuje do Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, která je jedinečným zachovaným územím se zachovalým lužním lesem a meandrující řekou Moravou.

Historie

Původně bylo území v okolí Pňovic osídleno již v neolitu a halštatu, četné archeologické nálezy z této i pozdější doby jsou uloženy v olomouckém Vlastivědném muzeu. První dochovaná písemná zpráva pochází z roku 1249, vypráví se v ní o středověké tvrzi - sídle vladyky Oneše z Pňovic. Ve 14. stol. patřila obec k majetku pánů ze Sovince. Ti zde založili pňovskou větev, z které se Jan Pňovský ze Sovince stává hejtmanem města Litovle.

Památky

Dominantou malebné historické návsi s tiše plynoucí řekou Oskavou je klasicistní kostel sv. Václava z roku 1771 s nedalekou starobylou farou (1773).

Jistě také neminete na konci návsi zrestaurovanou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1860.

Současnost

Dnešní Pňovice jsou převážně zemědělskou obcí, o kulturní život občanů se zde stará řada zájmových organizací a spolků (dechová hudba, Kruh přátel hudby, Dobrovolní hasiči a TJ Sokol).