Obec Senice na Hané leží v úrodné rovině a je to **jedna z nejtypičtějších hanáckých vsí** . Najdeme ji, pokud se vydáme severozápadním směrem od Olomouce nebo západním od hlavní silnice Olomouc-Litovel. Geomorfologicky lze oblast popsat jako západní okraj Hornomoravského úvalu, kde niva Moravy a Blaty přechází do mírně zvlněné Prostějovské pahorkatiny a dále do Konické a Bouzovské vrchoviny. Západním směrem od Senice na Hané se již začínají zdvíhat první kopce Drahanské vrchoviny. Nejvyšším bodem v katastru vesnice je kopec Bořík s nadmořskou výškou 340 m. K obci jsou integrovány další dvě vsi – **Odrlice a Cakov.**

Navštívit můžeme kostel Maří Magdalény, který byl původně postaven již před rokem 1333 v gotickém slohu, ale po požáru byl přestaven do podoby barokní stavby. Před vstupem do kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého, která pochází z 1. poloviny 18. století, v Zákostelí pak socha sv. Jiljí v poustevnickém rouchu a s laní ležící světci u levé nohy – pochází z roku 1824.

V Senici se však můžeme těšit z celé řady dalších drobných církevních staveb a křížů – v severní části obce se nachází barokní kaple sv. Josefa, jejíž půdorys má tvar kříže a stavba vznikla v 18. století. Ve středu obce stojí socha Ecce homo z první poloviny 18. století, která představuje stojícího Krista s trnovou korunou na hlavě a se svázanýma rukama. Blízko Senice na Hané najdeme také velmi starý smírčí kříž (15.–17. stol.), který stojí před sochou sv. Tomáše při silnici do Hliníků. U silnice do Vojnic jihovýchodně od obce se nacházejí boží muka s reliéfem sv. Isidora.

Na svátek sv. Máří Magdaleny bývají v Senici na Hané každoročně hody a další z tradic, které se v současnosti obnovují, je „klapání“ místních kluků na Velikonoce. „Klapači“, se rekrutují ze školou povinných chlapců. Ti začínají svoji činnost na Zelený čtvrtek. Jejich úkolem je obejít s řehtačkami, hrkačkami či klapačkami (názvy jsou krajové) celou ves. Klapání podle tradice nahrazuje chybějící zvony, které odlétly do Říma. Poslední klapání se realizuje dopoledne na Bílou sobotu, kdy si malí „pracovníci“ odnášejí z každého domu výslužku – peníze, vajíčko či sladkost.

Název „Senice“ je odvozen od vyjádření „hodně sena“. První zmínka o Senici pochází z roku 1078 a můžeme se o ní –- jako o Scenniczi – dočíst v zakládací listině kláštera Hradiska. Dále se o ní kronikáři zmiňují až v polovině 13. století. Důležitým, i když nešťastným rokem v historii obce byl rok 1654, kdy se datuje velký oheň, po kterém zůstala z kostela Maří Magdaleny, původně postaveného již před rokem 1333, jen kostelní věž. Nový kostel byl dostavěn v roce 1705.

Co se týče významných rodáků, zmiňme aspoň J.V. Pavelku, propagátora pokrokových metod v zemědělství (to vždy tvořilo díky úrodné půdě kolem Senice na Hané základní obživu obyvatel – tradovalo se, že by tu na jaře vzešlo i pometlo, kdybychom jej zasadili do země) a L. Kašpara, který založil roku 1900 továrnu na výrobu mlynářských a sladařských strojů – dnes na jejím místě stojí jiná továrna, PANAV a vyrábějí se zde vlečná vozidla. Ze senických rodáků vzpomeňme ještě Františka Koutného, známého lékaře, který žil na začátku 20. století.