Dež pán Ježiš s svatym Petrem
potovale světem,
přešle take na své cestě
kde kraj voněl květem.
Onaveni bele cestó,
pod dóbek si sedle,
z mošne vedělale chleba
a s medem ho pak snědle.
Ptactvo spivá a trilkoje,
belo to ož v májo,
svaté Pert povidale
to je to jak v rájo.
Požehnané kósek zeme
néni žádná hana,
do notysko Petře napiš
požehnaná Haná.
Ptactva, zvěře je to hodně,
take leške, medvědi,
ani okem nespatřojo
nikde žádny ledi.
Stane se jak sobě přeješ,
ale poslóché Petře,
totě v pravdě řikám,
ať pak neletoješ.
Časně z rána za ósvito,
do práce se dale,
Pán Ježiš Hanačko,
svaté Petr Hanáka
temo krajo dale.
Svaté Petr trocho dlóho
s chlapečkem se piplal,
že be bela negde cheba,
do žebirek répal.
Mrskl sebó statné Hanák
jak pořádná reba,
do dlaně si trocho naplol
jaká že be chebe.
Ešle te mě, eště répneš
dám tě jedno baňo,
až ocitiš na své škrani
jak mám tvrdó dlaňo.

Petře, Petře spatny dilo,
vepadá to jak polec,
na paléčko polechtat měls
né mo dávat štolec.
Zarmótil se svaté Petr
nad tó řečó hrobó
a hleděl na Hanáka
s otevřenó hobó.
Opodál šak stoji divka,
v hanácké kroj oděná,
kukadla jak modry nebe
na Petra se zlobila.
Vejeveně Petr hledi
div se z teho nezjančel,
popad divko kolem paso
sósedskó si zatančel.
Petře, Petře rozpomeň se
deť se skala.
Dobré pane nehněvé se,
deť je pole mája.
A tak požehnaná Haná
dostala dva občane,
do notysko Petře napiš
toť bodó stát Dobčane.
Čas otěká jak ta voda,
dobčanšti se množele,
kaplečko si postavile,
abe se tam modlele.
Bela sláva, bele hode
jedle se tam vdolke, koláče,
kaplečko to zasvětile
Izidórko oráče.
Pamatujte misto toto,
rostla tam pré hermáta,
dnes tam stoji Kovářu gront
řikaji mo Ze zlata.
Gdo nevěri, ať tam běži,
až bodó hrát ratata,
že v Dobčanech só néhodňéši
chlapci, no e děvčata.