Vesnice, která byla původně – německy – zvaná Nakel, staroslovansky pak Naklye – Nákli – Náklo, což znamená bažinaté místo, kde raší mladé vrbiště. Nebo možná  bylo z  důvodu bažinatého podloží vystavěno na kůlech, proto „Na kel“ jako na kůlech. Náklo leží v Hanácké rovině, v nadmořské výšce 230 m, první zmínka o obci byla již roku 1078 a dnes čítá 232 domů. K obci jsou přidruženy dvě obce: Mezice a Lhota na Moravě.

V Nákle se nachází spousta historických památek. Začněme u kostela sv. Jiří, který najdeme ve středu obce - kostel byl postaven na místě bývalého sídla pánů z Nákla. Z těch dob pochází pověst s husami. Pohled na majestát kostela z příchodové cesty je úžasný a umocněný branou vystavěnou z korálů, klenoucí se nad sochou Panny Marie Lurdské z roku 1899. Před vchodem do kostela stojí kříž z roku 1745, za kostelem najdeme kostnici, která patří mezi drobné sakrální stavby. Areál bývalého hřbitova je ohrazen historickou zdí. Fara v Nákle, postavená v letech 1707-1713, se nachází na návsi a dříve sloužila jako zámeček premonstrátů z kláštera Hradisko.

Na severním konci návsi stojí socha sv. Floriána z roku 1768 a mezi kulturní památky obce patří také stodola u silnice vedoucí do Lhoty na Moravě – je to hospodářská budova z 1. poloviny 19. století. Kromě skutečně starých památek najdeme v Nákle také hrob Jana Opletala, a to na hřbitově v západní části obce.

Náklo je hanácká obec, kde mělo svoji tradici udržování „hanáckého roku“, což vlastně není ani tak tradice, jako dlouholetými zkušenostmi vytvořená symbióza lidí s přírodními cykly a jejich porozumění půdě. Hanácký rok začíná Novým rokem – v té době se tradoval nástup nových čeledínů a zároveň odchod děveček ze statku. Začínala také zabijačková sezóna. Převládajícím typem práce v zimě bylo odírání peří, předení, vázání povřísel, u mužů pak práce se dřevem. Na jaře se začínalo setím ječmene, jetele, vojtěšky.

Oblast Hané byla zároveň známá výrobou domácích tvarůžků. Na začátku jara vrcholila plesová sezóna. Od masopustu (neděle šest týdnů před Velkonocemi), přes senoseč a pak žně, přešel koloběh jarních prací v práce letní, na louce, na poli i v lese. Na podzim se podmítala strniska a nedílnou součástí podzimních prací bylo tzv. vyvařování kadlátek, což vlastně znamená výrobu švestkových povidel. Dále se vybíraly brambory a sklízela cukrovka a před vánoci se uskutečnila první zimní zabijačka…

Že starobylé tradice mají v Nákle své místo dodnes, potvrzuje existence národopisného souboru Pantla a dechovky Nákelanka.