Narodil se v Chudobíně u Litovle 18.9.1937. Po absolvování gymnázia v Litovli studoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Nyní žije v Praze, kde pracuje jako obvodní lékař. Své verše publikoval již od roku 1962. Vydal řadu básnických sbírek, např. Malá vizita (1976), Tlak mé krve (1979), Bez receptů (1983), To je věc (1987), Ptám se svých slov (1990), Stáčení podzimu (1994), Znovuzrození aj. Jeho poezie je netradiční, velmi osobitá a intuitivní, těžící z postřehu. Prezentace jeho vtipných veršů byla před rokem 1989 velmi obtížná, a to především vzhledem k jejich originalitě, které byly stranickými kruhy v době totality často ideologicky chápány jako protisocialistické. V roce 2004 vydal Sbírku českých přísloví, v roce 2005 sbírku Chyť se za nos člověče a sbírku epigramů a aforismů z let 1968 – 2002 s názvem Stopy, co doby tropí. MUDr. Alois Volkman byl i přítelem a osobním lékařem básníka Jaroslava Seiferta. Olomoucko, rodná obec Chudobín, Litovel a Haná jej stále básnicky inspirují. Litovli a okolí je věnována jeho sbírka veršů K prahu domova, vydaná v roce 1998. Jeho brilantní přednes vlastní tvorby na literárních besedách, zvláště telegraficky stručné aforismy, v nichž autor s básnickou licencí postihuje negativní jevy v mezilidských vztazích a útočí na lhostejnost, je vždy odměňován bouřlivým potleskem posluchačů.