Narodil 31.12.1902 v Myslechovicích u Litovle. Po maturitě na gymnáziu v Litovli studoval jazyky na filozofické fakultě Karlovy univerzity ( češtinu, angličtinu a francouzštinu ) a později pracoval jako lektor, redaktor, překladatel a externí spolupracovník v řadě pražských nakladatelství. V roce 1926 pobýval u nakladatele Josefa Floriana ve Staré Říši, kde se podílel na jeho vydavatelské činnosti. Svá studia na univerzitě již nedokončil. Z beletristických prací jsou jeho dílem publikace Dvojí domov (1926), Vigilie (1928), Zeměžluč (1931), Letnice (1932), Děravý plášť (1934), Hranice stínu (1935), Modrá a zlatá (1938), Tvář pod pavučinou (1941), Polní tráva (1946), již v mnichovském exilu vyšly Cikáni (1953), Květnové dni (1954). Z esejistických prací jsou nejznámější Rozptýlené paprsky, vydané v roce 1946 a Sestra úzkost, vydaná v Římě v roce 1975.

Za války žil v rodných Myslechovicích a často navštěvoval olomoucké dominikány, zejména Silvestra Braita, vydavatele časopisu Na hlubinu. Po válce se přestěhoval do Prahy a krátce pobyl i v Itálii. Po nucené emigraci v srpnu 1948 žil ve Francii. Pařížský pobyt přerušilo jen jeho působení v Německu ( 1951 – 1955 ), kde byl zaměstnán jako kulturní komentátor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Jeho brilantní Úvahy časové i nadčasové, pravidelně vysílané rádiem Svobodná Evropa, jsou dodnes aktuální. Díla Jana Čepa byla u nás – s krátkou výjimkou tzv. krizových let 1968 – 1969 - na indexu. Čepovy prozaické práce, jehož integrální součástí jsou především eseje, proslovy a přednášky, deníky a meditace, patří ke zlatému fondu naší literatury. Jeho překlady z francouzštiny, němčiny a španělštiny se mj. zaměřovaly na přední díla soudobých, většinou katolicky orientovaných autorů, jako např. S. Anderson, G. Bernanos, H. Pourrat, M. Baring , P. Claudel, R. Gallegos aj.

Byl nazýván básníkem smrti. V jeho díle, kde děj je omezen na minimum, bytostně cítíme úzkost nad pomíjivostí tohoto světa, onu „ drásavou lítost nad něčím, co odchází a nedá se zadržet, tak jako lidská tvář na hladině vody, která se propadá hloub a hloub a najednou se mísí s tmou “. Litovli a okolí věnoval esej s příznačným názvem Moje Sedmimostí, která však mohla být u nás stejně jako jeho ostatní díla publikována až po roce 1989. Najdeme ji v jeho knize Události a lidé, vydané v roce 2000. Dne 15. srpna 1992 byla na spisovatelově rodném domě v Myslechovicích odhalena pamětní deska.

Filozof, básník, spisovatel a překladatel Jan Čep zemřel v Paříži 15. 1. 1974.