Narodil se 11. 4. 1907 ve Zdětíně ( okr. Prostějov ). Po studiích v Prostějově a v Olomouci působil od roku 1929 jako učitel v Mladči, Nasobůrkách, Střelicích a v Litovli. Zde se stal ředitelem měšťanské dívčí školy a později okresním školním inspektorem. Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře. Jako odbojový pracovník byl v roce 1945 zvolen předsedou Okresního národního výboru v Litovli. Po druhé světové válce pracoval jako ředitel ve školách v Senici na Hané a v Litovli. Jako vládní zmocněnec se zasloužil o vybudování nacisty vypálené obce Javoříčka.

Již od studentských let se věnoval poezii a lidové prozaické slovesnosti ( pověsti, pohádky, báje ). Své první verše vydával pod pseudonymem Mars Ždětínský. Svému rodnému kraji věnoval dvě sbírky pověstí pod názvem Báje a pověsti, vydané v roce 1944 a Kytice pověstí, vydané v roce 1947. Dobu vlastních krutých zážitků z věznění v koncentračním táboře zachytil ve své básnické sbírce Osvěnčim, která vyšla v roce 1945. V roce 1967 vydal básnickou sbírku Plamen v prázdnu – výbor z jeho deseti básnických sbírek, o rok později vyšlo v Litovli dílko s názvem Neznámý poutník ( s podnázvem Petr Bezruč, Litovel a Litovelsko ), zaměřené na osobní kontakty s národním umělcem Petrem Bezručem, zasloužilým mistrem sportu Gustavem Frištenským, žijícím v Litovli a řadou spisovatelů a kulturních pracovníků z Litovelska. Vypráví zde rovněž o svém vztahu k Litovli a k Litovelsku. V roce 1972 vydal sbírku básní pod názvem Z tisíce klíčků, vzdáleně připomínající knihu Jakuba Demla Moji přátelé, v roce 1982 sbírku básní Země milovaná. Své poslední básně vydal po smrti národního umělce Viléma Závady v knize Loučení s Vilémem Závadou. Životní pouť Martina Strouhala skončila v Litovli dne 2. listopadu 1987. Podstatná část jeho básnické tvorby zůstala v pozůstalosti.