Kdysi: Z pamětí Tomáše Nedomy na dobu počátku 20. století se dovídáme, že v kapli bývaly dva zvony. Menší sloužil jako umíráček, velký ohlašoval ráno a večer klekání a ve 12 hodin poledne. Za 1. světové války byl však velký zvon, tak jako mnohde jinde, zabaven a roztaven, aby jeho kov posloužil k výrobě děla. Místo něj pak umíráček zval třikrát denně na modlení za ukončení války a návrat sousedů z ní.

Po vyhlášení samostatné republiky se i Nasobůrek dotkl spor mezi římskokatolickou a nově vzniklou československou církví, který byl obzvlášť zřetelný v chudobínské farnosti. Kronikář uvádí, že „20. 5. 1921 byl podán rekurs proti rozhodnutí politického úřadu v Litovli stran dispozičního práva v záležitosti kaple“, tzn. že obě církve budou ke svým bohoslužbám využívat stejnou kapli. (V sousedních Haňovicích došel spor tak daleko, že bylo zakázáno zvonit v kapli příslušníkům jiných církví než římskokatolické. Členové pravoslavné a československé církve si proto r. 1928 postavili na návsi vlastní zvonici, jejíž zvon nakonec obstarával i ranní, polední a večerní zvonění.)

Na oltáři byl hlavní obraz Zvěstování Panny Marie, který byl za pátera Františka Crhy nahrazen obrazem Panny Marie Hostýnské.  Původní obraz, zavěšený na boční zdi, před několika lety nedlouho po menší opravě kaple zmizel.

Dnes: Mše už se v kapli neslouží, nejvýše při vzácných příležitostech, jako je sjezd rodáků. Zvon v kapličce zazvoní jen občas, když zemře některý z nasobůrských občanů.

Zdroj: Litovelské noviny