Mimo ruch hlavních silnic a dosah železnice, která protíná Hanou, leží půvabná obec Dubčany. Najít ji není snadné, ale podaří se nám to, pokud jen nepatrně odbočíme ze silnice mezí Senicí a Unčovicemi. Název obce upomíná na pradávné obyvatele, Dubčany. Byli to vlastně obyvatelé dubisk (míst, kde rostlo dubové křoví nebo duby). Dnes však z původních dubin mnoho nezbylo a obec je téměř výhradně obklopena poli, které tu a tam zpestřují půvabné remízky.

Na první pohled nás zaujme, že obec má atypický tvar návsi. Na rozdíl od „ulicového“ rázu běžné hanácké obce tvoří kruh. Toto uspořádaní domů má staroslovanský původ a historikové hovoří o staroslovanské okrouhlici. Vchod mezi kruhově uspořádaná stavení na severní straně vesnice se doposud nazývá Brána.

Ještě v 19. století měly grunty v Dubčanech typické výstupky zvané „žudry“, což jsou zděná podloubí v průčelí domů. Zatímco v jiných vesnicích (např. v Příkazech) se tento zdobný a účelný prvek zachoval, zde ve 20. století rukou necitlivých inovátorů zanikl.

Přijíždíme-li k obci hlavní silnicí, dříve než vstoupíme do „útrob“ vsi, zaujme nás zvonice – ne právě starobylá a už vůbec ne krásná, ale jistě unikátní, stojící naproti hasičské zbrojnici a dodnes použitelná v případě požáru. Na návsi plné zeleně, uprostřed stromů, stojí kostel. Z kulturních památek vísky jmenujme sloup Panny Marie Immaculaty, kapli sv. Isidora z roku 1869 a sochu sv. Jana Nepomuckého.

Místní obyvatelé mají úzké vazby na obec Cholinu a několik mladých lidí z Dubčan je dnes členy folklórního souboru zvaného Cholinka.