Vyjdeme-li z Loučky a dáme se přes zalesněný kopec krásnou, ale drsnou přírodou s již vysokou nadmořskou výškou, ocitneme se na svahu nad Slavětínem (430 m n.m. a 200 obyvatel), který leží na pravé straně za křižovatkou Litovel-Konice-Bouzov a působí dojmem téměř horské, hvězdicovitě uspořádané vesnice. Slavětín je stará slovanská obe, jejíž katastr je z poloviny pokryt bouzovskými lesy. Slavětín je lákadlem pro návštěvníky ne snad pro svůj kulturní či historický význam, ale spíše pro nesporný půvab, který se pojí s čistotou a jednoznačnou prostou podobou jedné z téměř zapomenutých, napůl horských vísek litovelského kraje.

V Slavětíně najdeme barokní kapli sv. Cyrila a Metoděje z roku 1887, kterou nechal zhotovit rod Mathonových, ta se nazývá „horní“ kaplí a také kopulovitou kapli „dolní“ – toto je historická památka z 18. století. Dále se zde nalézá několik křížů a také pomník obětem 1. sv. války.

První písemná zmínka o obci je z roku 1267, ale založena byla v roce 1208 Slávatou, který byl královským lovčím a olomouckým úředníkem. Tento lovčí obdržel patrně zdejší lesnatý kraj jako odměnu za služby knížeti a tak se stal zakladatelem zdejší vsi. Lesnatá krajina zdejšího kraje byla zeměpanským majetkem. V polovině 14. století se ves dostala do držení rodu Slavoňovských z Řimic, později se stala majetkem pánů z Bílé Lhoty a to až do roku 1592. Poté obec nabyla olomoucká kapitula. Ze slavných slavětínských rodáků zmiňme doktora Mathona, který pro obec vymohl školu i poštu a také P.J. Mathona, což byl benediktin, který produkoval katolický tisk na Moravě. Zapomenout bychom neměli také na J. Kočího – profesora působícího na gymnáziu v Litovli.