Ve starší době kamenné, to je v období 300 000-10 000 let př. n.l., kdy mohutné pevninské ledovce zasahovaly do sousedního regionu severní Moravy, byl region Litovelska pokryt vegetací. S nástupem teplejšího klimatu souvisí v 6. tisíciletí př. n.l. příchod prvních zemědělců. Rozhodující úlohu měla při osidlování krajiny kvalita půdy, neboť ta se stala hlavním zdrojem obživy a spolupůsobila při vzniku usedlejšího způsobu života lidí. Tzv. „halové domy“ prvých zemědělců dosahovaly délky až několika desítek metrů a byly v období mladší doby kamenné (6000-3500 př. n. l.) charakteristickou stavbou zejména v regionu budoucí Hané. Od druhé poloviny čtvrtého tisíciletí př. n.l. se při výrobě nástrojů, zbraní, ale především šperků začíná uplatňovat měď. Budují se opevněná sídliště, tzv. „hradiska“, a jsou stavěna mohylová pohřebiště. Hradisko Rmíz u Náměště na Hané má ve svém okolí tato pohřebiště hned tři.

Pozůstatky lidské činnosti z období 3. a 2. tisíciletí před n.l. se našly u Olbramic. V Příkazech pak byly objeveny nálezy z doby bronzové. V 8. st. př. n.l. pronikají na naše území ve stále větší míře železné výrobky. Větší přesuny obyvatel nastávají však až o tři století později s příchodem Keltů (název Haná je keltské slovo – Gana – a znamená pohanu). Jejich pobyt je zdokumentován archeologickými nálezy u Nákla. Ve 2. a 1. století př. n.l. vrcholí vývoj keltského osídlení. Nejvýznamnějším keltským sídlištěm v regionu bylo oppidium Staré Hradisko. Odborníci se domnívají, že po odchodu Keltů z našeho území došlo všeobecně k poklesu výrobních znalostí.

V polovině 3. století přicházejí do regionu noví obyvatelé z dolního Polabí. V polovině 6. století osidlují území přechodně kmeny Langobardů, které se však záhy přesouvají k jihu a jejich místo zaujímají přicházející Slované. Z posledních výzkumů vyplývá, že tito nejstarší Slované přišli do litovelského regionu od severovýchodu sníženinou Moravské brány (1. třetina 6. st. př. n.l.). Při osidlování nížin velmi úrodného Hornomoravského úvalu naráželi jen na slabý odpor roztroušených zbytků předchozích germánských osadníků.

Počátkem 9. stol. vzniká, zčásti násilným podmaněním kmenových knížectví, Velkomoravská říše. Přijetím křesťanství dochází od 9. stol. ke kostrovému způsobu pohřbívání. Náš region se vyznačoval velmi upevněnou slovanskou kulturou, a proto i po rozpadu Velkomoravské říše na počátku 10. století, na rozdíl od jiných území, zde velmi rychle došlo ke znovuobnovení hospodářského a kulturního života, což dokumentují výsledky archeologických výzkumů v oblasti.

Z roku 1078 pocházejí první zmínky o olomouckém klášteře Hradisku. Ten se později stává majitelem a správcem většiny zdejších vsí.

Ve třináctém století zasáhla území německá kolonizace a přistěhovalci ze západu se tak smísili s původním slovanským a ještě ranějším keltským obyvatelstvem. První vesnicí, kterou získává královské město Litovel, je Červenka a dochází k tomu ve 13. století. Později se k městu přidružují další obce. Po roce 1848 je zrušena robota a nastává rozvoj kapitalismu.

Oblast litovelského regionu je typická zejména zemědělskou činností obyvatel, avšak rozvíjí se i průmysl, zejména průmysl zpracovávající zemědělské produkty a zaměřený na výrobu zemědělských potřeb a strojů.