Téměř v každé obci, i v té nejmenší, jsou válečné hroby. Nejsou to hroby v pravém slova smyslu, připomínají padlé vojáky z 1. světové války.

Ze Střeně, obce, která má dnes něco málo přes 600 obyvatel, odešlo na bojiště 1. světové války neuvěřitelných 100 mužů. Osud 15 z nich byl znám hned po skončení války. Jejich jména a fotografie byly na pomníku při slavnostním odhalení 18. srpna 1919. Stále však zůstávala řada vojáků nezvěstných, někteří byli v zajetí. Jejich blízcí mohli ještě doufat… Až po deseti letech, 24. července 1929, byla na pomníku odhalena další deska s 6 jmény a fotografiemi padlých i těch, kteří už zůstali nezvěstní navždy.  

Střeňský pomník má tvar pilíře, na jehož vrcholu stojí orel s rozepjatými křídly. K vysokému podstavci vedou schody a celý památník je obklopen nízkým ochranným plotem. V polovině pilíře je vytesána symbolika kříže v kruhu a pod ním roky 1914. – 1918.  V další části jsou jména a fotografie padlých a úplně dole opřená kamenná deska s veršem Eugena Stoklase z Litovle:  Hle, naše svoboda – toť kořist našich zbraní, buď slavný život váš, jak naše umírání.

V roce 1919 se v kronice píše, že verš je umístěn pod jmény 15 padlých. Možná tehdy byl, ale už několik desetiletí tomu tak není. Stoklasův verš je nyní na samostatné desce, která je opřená o pomník. V místě, kde byl původně (podle kroniky) nápis - verš, jsou jména a fotografie 3 obětí z 2. světové války. Další 2 jména jsou po levé a pravé straně pod nimi. Na pomník byly umístěny až po r. 1945. Možná byla tabulka s veršem odstraněna, aby uvolnila místo dalším padlým, bylo by to pochopitelné. Není však vyloučeno, že verš Eugena Stoklase vadil nacistům a musel být, stejně jako nápisy na jiných pomnících, odstraněn v roce 1939. Kronika se však o této skutečnosti nezmiňuje. 

Osudy narukovaných vojáků jsou však v kronice sepsány důkladně. Kronikář, řídící učitel Karel Lýsek, byl ve své práci velmi pečlivý. Dozvídáme se tak, že Karel Hradil, narozený r. 1893, sloužil u pěšího pluku č. 93, po výcviku odjel na ruskou frontu, byl tam sotva 3 týdny a padl 30. 11. 1914 na vrších u Gotarzovy v Rusku. Nebo nejmladší Jaroslav Uvízl, narozený r. 1900, nastoupil službu v roce 1918 k pěšímu pluku č. 93, přeložen k pěšímu pluku č. 119 v Novoradomsku, poslán na italskou frontu a tam padl 18. 9. 1918 na hoře Tasson u Feltre v Itálii.

V roce 2008, kdy jsme pomník pro potřebu Ministerstva obrany poprvé fotili, nebyl podstavec pro bujnou zeleň vůbec vidět. I orel s roztaženými křídly na vrcholu pomníku jakoby se ztrácel. Teprve po roce 2013, kdy obec ukončila opravy, se pomník stal opravdovou dominantou obce. Spolu s kaplí sv. Jiří září na dálku. A teprve nyní je možné přečíst si, kdo pomník nechal postavit. Na zadní straně je viditelný nápis: Památce padlých ve světové válce věnují vrátivší se druhové.