Téměř v každé obci, i v té nejmenší, jsou válečné hroby. Nejsou to hroby v pravém slova smyslu, připomínají padlé vojáky z 1. světové války.

Ani obci Myslechovice se nevyhnulo strádání 1. světové války. Téměř každý třetí obyvatel narukoval na frontu. Do války šli i koně, odvedeny byly dvě třetiny z celkového počtu ve vesnici. Z kaple sv. Michala byl odvezen zvon o váze 177 kg a ponechán jen umíráček… Z války se nevrátilo 7 mužů. I za této situace poskytli obyvatelé Myslechovic azyl 32 italským uprchlíkům z italských bojišť.

Pomník padlým spoluobčanům nebyl v obci postaven ihned, ale až po 14 letech od ukončení bojů. V Kronice obce Myslechovice se uvádí: “Na schůzích bylo také uváděno, že dosud nevymřeli přední naši, kteří v posledních válkách v roce 1866, ve válce světové a legiích obhájili čest Hanáků měrou nejdůstojnější a zapsali se v tradici našeho vojska hlavně pověstným „Hanáci, držte se!“

Slavnostním dnem se stal 14. srpen 1932, kdy obec uspořádala první sjezd myslechovických rodáků. Jeho součástí bylo odhalení pomníku padlým v 1. světové válce. Autor pomníku, kamenosochař Josef Hemzal z Konice, jej vytvořil z hořovické žuly.

Pomník má tvar odstupňovaného jehlanu, v horní části jsou uvedeny roky války 1914 –1918.  Stojí na navršené skalce, v níž je upevněna černá deska z leštěné žuly se 7 jmény a fotografiemi. Vlastně fotografií je jen 6. Chybí fotka 28 letého Františka Hamzala, který padl 23. srpna u Radomi. Eduard Žák, který je uveden níže, padl 16. července u Dubna, vlastně ještě před vypuknutím války, která byla oficiálně zahájena 28. července 1914.

V době odhalení pomníku myslechovičtí občané určitě ještě netušili, že se pomalu schyluje k další válce. V červnu 1940 byl zatčen gestapem pro svoji odbojovou činnost myslechovický kovář Eduard Hrdina. Zemřel v nacistickém vězení v Bayreuthu v roce 1945. Po válce tedy umístili myslechovičtí na pomník další desku, na které je jeho jméno a fotografie. Druhou obětí 2. světové války byl Bedřich Vogl, od r. 1943 člen partyzánské skupiny „Petráš“. Byl zatčen v září 1944 a zemřel po výslechu v olomoucké vojenské věznici.

Ještě v roce 2008 bylo na pomníku padlým v Myslechovicích vidět, že se mu zvláštní péče nedostává. Oplocení kolem něho bylo sice v pořádku, ale za ním řádil hlavně břečťan, který se pnul i vysoko po pomníku. Teď už má pomník podobnou podobu, jakou měl v roce 1932.

Po skončení 2. světové války napsal myslechovický rodák, básník a spisovatel Jan Čep, dopis básníku Františku Halasovi. Vyjadřuje obavu o další budoucnost světa?  „Málokdo si uvědomuje tragiku lidského počínání, které chce budovat tento svět bez Boha, ve jménu lidské svobody, a zatím nedosahuje toho, aby bylo na světě víc svobody, nýbrž víc otroctví.“