V kronice Mezic můžeme číst: V roce 1930. Sbor dobrovolných hasičů v Mezicích se postaral, aby byl postaven pomník padlým a nezvěstným ze světové války, který byl postaven vedle lípy “Svobody“ před číslem 3.

Pomník má tvar obelisku. Na jeho podstavci je ztvárněn reliéf klečící ženy a nad ním pak úchyt pro zavěšení lucerny. V střední části pomníku jsou uvedeni ti, pro které byl pomník postaven.  U všech jmen jsou roky narození a taky roky úmrtí, kdy jejich životy skončily někde na bojišti. Nad jmény padlých zůstaly 3 prázdné pruhy, na první pohled nepochopitelné. Vysvětlení je však jednoduché - zbyly po odstraněném nápisu. Proč a kým byl nápis odstraněn?

Po skončení 1. světové války se zdálo být nemožné, aby se podobné hrůzy ještě opakovaly. A přesto uplynulo jen málo let... V roce 1939, po nástupu nacismu, vyšlo nařízení, podle kterého byly nápisy na českých pomnících přezkoumávány a ty, které podporovaly českou národní hrdost, musely být bez odkladu odstraněny. Pomník v Mezicích měl vlastně štěstí, nemusel být, na rozdíl od pomníku v  Cholině, odstraněn celý. Stačilo vysekat nápis „Těm, kteří se svobody vlasti nedočkali“. Nad nyní prázdnými pruhy zůstal znak České republiky, letopočty 1914 – 1918 a úplně nahoře kříž.

V roce 2008, kdy jsme pomník pro potřebu Ministerstva obrany poprvé fotili, chyběla ještě 1 fotografie. Ta se na pomník mohla vrátit poté, co ji ze svého alba poskytli příbuzní. Jan Veselý, z domu č. 5, se v důstojnické uniformě pyšně vypíná. Ještě v roce 1916 poslal své rodině pozdrav z Vídně. Ale na dopis svého malého synovce již odpovědět nestihl. Kde ve svých dvaceti letech padl, není známo. Příbuzní se domnívají, že nejspíš na ruské frontě. Zůstal nezvěstný. Fotografie se na pomník vrátila. Nápis, kde snad mohlo vadit jediné slovo – svoboda – zatím ne.