V obci Vilémov odhalili pomník svým 19 padlým v 1. světové válce poměrně brzy po skončení bojů, 11. července 1920. Na jeho stavbu přispěla obec, sbor dobrovolných hasičů a členové Sokola. Místo vybrali pečlivě, vedle pomníku Antonína Švehly. Ten však v roce 1948 odstranil komunistický režim. Ale i pomník padlým měl namále, ten už za 2. světové války.
Dominantou pomníku je kamenný lev, který vítězně stojí nad ležící dvouhlavou orlicí.  Celá kompozice je umístěna na mohyle z hrubě osekaných bloků hořického pískovce. Vpravo přičleněný hranol s vloženou deskou z černé žuly nese nástavec ve tvaru urny.
Uprostřed kamenné mohyly je deska s nápisem: My padli v dálavách…  Však tyran trpce nes,  že hnal nás v boje vřavu, dnes hrdý český lev hle, drtí jeho hlavu.  A dílo jeho – svoboda – jež z krve našich těl Vám zkvetla k blahu národa; tu každý z nás vždy chtěl.  Nám patří již jen vzpomínka, Vám zase život vřelý, Vy nyní činy posvěťte. Zač my jsme v dálce mřeli! Další černá deska, se jmény 19 padlých, je vpravo. Pouze jména a rok smrti. Zdálo se tehdy, že to jako varování před nesmyslnou smrtí ve válce stačí.
Neuběhlo však mnoho let a opět se přiblížila světová válka. Na počátku okupace byl vydán příkaz, aby pomníky, které nějakým způsobem burcují vlastenectví nebo jinak ohrožují cíle nacistů, byly odstraněny. Vilémovští občané si uvědomili, že lev na jejich pomníku, rdousící dvouhlavou orlici, je v nebezpečí. Hasiči a Sokolové se domluvili a sochu lva i s orlicí tajně sundali z pomníku a odvezli do domu ke Koupilům. Tam ji zahrabali do plevníku. O úkrytu vědělo jen pár lidí, protože v případě prozrazení by hrozilo zatčení účastníků a možná i smrt.
Velký problém nastal v létě 1944. V neděli odpoledne se nad Vilémovem přehnala silná bouře a blesk zapálil humno, kde byl lev uschován. Zasvěcení trnuli, aby sousoší nebylo objeveno. Z kroniky: Při hašení se jeden hasící občan smekl a rozkročmo si v plevách na cosi nasedl. Když se začal zajímat, na co že to narazila jeho mužská pýcha, bylo mu to sděleno s prosbou, aby se o této úsměvné příhodě dál nešířil. 
Po skončení 2. světové války byl zachráněný lev s orlicí vyhrabán. Znovu byl umístěn na původní místo.  
Na pomník, přímo pod lva, však musela být umístěna další tabulka... Tentokrát se třemi jmény mužů, kteří padli během další světové války.
Vilémovský pomník obětem válek patří v regionu k nejkrásnějším a k nepřehlédnutelným. Připomíná statečné muže, kteří padli ve válkách.  Připomíná však i ty, kteří se válek neúčastnili, ale proti bezpráví bojovali také. Doma po svém.
Téměř v každé obci, i v té nejmenší, jsou válečné hroby. Nejsou to hroby v pravém slova smyslu, připomínají padlé vojáky z 1. světové války.
V obci Vilémov odhalili pomník svým 19 padlým v 1. světové válce poměrně brzy po skončení bojů, 11. července 1920. Na jeho stavbu přispěla obec, sbor dobrovolných hasičů a členové Sokola. Místo vybrali pečlivě, vedle pomníku Antonína Švehly. Ten však v roce 1948 odstranil komunistický režim. Ale i pomník padlým měl namále, ten už za 2. světové války.
Dominantou pomníku je kamenný lev, který vítězně stojí nad ležící dvouhlavou orlicí.  Celá kompozice je umístěna na mohyle z hrubě osekaných bloků hořického pískovce. Vpravo přičleněný hranol s vloženou deskou z černé žuly nese nástavec ve tvaru urny.
Uprostřed kamenné mohyly je deska s nápisem: My padli v dálavách…  Však tyran trpce nes,  že hnal nás v boje vřavu, dnes hrdý český lev hle, drtí jeho hlavu.  A dílo jeho – svoboda – jež z krve našich těl Vám zkvetla k blahu národa; tu každý z nás vždy chtěl.  Nám patří již jen vzpomínka, Vám zase život vřelý, Vy nyní činy posvěťte. Zač my jsme v dálce mřeli! Další černá deska, se jmény 19 padlých, je vpravo. Pouze jména a rok smrti. Zdálo se tehdy, že to jako varování před nesmyslnou smrtí ve válce stačí.
Neuběhlo však mnoho let a opět se přiblížila světová válka. Na počátku okupace byl vydán příkaz, aby pomníky, které nějakým způsobem burcují vlastenectví nebo jinak ohrožují cíle nacistů, byly odstraněny. Vilémovští občané si uvědomili, že lev na jejich pomníku, rdousící dvouhlavou orlici, je v nebezpečí. Hasiči a Sokolové se domluvili a sochu lva i s orlicí tajně sundali z pomníku a odvezli do domu ke Koupilům. Tam ji zahrabali do plevníku. O úkrytu vědělo jen pár lidí, protože v případě prozrazení by hrozilo zatčení účastníků a možná i smrt.
Velký problém nastal v létě 1944. V neděli odpoledne se nad Vilémovem přehnala silná bouře a blesk zapálil humno, kde byl lev uschován. Zasvěcení trnuli, aby sousoší nebylo objeveno. Z kroniky: Při hašení se jeden hasící občan smekl a rozkročmo si v plevách na cosi nasedl. Když se začal zajímat, na co že to narazila jeho mužská pýcha, bylo mu to sděleno s prosbou, aby se o této úsměvné příhodě dál nešířil. 
Po skončení 2. světové války byl zachráněný lev s orlicí vyhrabán. Znovu byl umístěn na původní místo.  
Na pomník, přímo pod lva, však musela být umístěna další tabulka... Tentokrát se třemi jmény mužů, kteří padli během další světové války.