Téměř v každé obci, i v té nejmenší, jsou válečné hroby. Nejsou to hroby v pravém slova smyslu, připomínají padlé vojáky z 1. světové války.

Litovel postavila pomník svým padlým až mnoho let po ukončení 1. světové války. Nebylo to tím, že by si své padlé město nechtělo připomínat, vždyť sbírky na jeho výstavbu začaly už během války. Prioritou se však stalo postavení pomníku T. G. Masarykovi. Ve většině okolních obcí už stály důstojné památníky padlým a Litovel teprve diskutovala o místě, kde by měl pomník stát. Uvažovalo se o místě na hřbitově, u kostela, v parku… Nakonec se od velkého pomníku upustilo a v roce 1933 byly odhalené pamětní desky na radniční věži. Myšlenku, aby pamětní desky byly umístěny na zdi věže, schválilo 29. 5. 1933 zastupitelstvo s tím, že desky budou pořízeny na náklady města. Výroba byla zadána firmě Fr. Anýž a spol. v Praze.

V neděli 2. července 1933 se v Litovli konal sjezd olomoucké župy legionářské. V jeho předvečer byla na Záložně slavnostní akademie. V neděli pak šel slavnostní průvod k radnici, kde byly po projevech a minutě velebného ticha k uctění památky padlých odhaleny 2 pamětní desky. Do zaskleného okénka pod oknem byla uložena prsť z bojišť, na nichž bojovali čeští vojáci: I. odboj Zborov, Terron, Doss Alto, Bachmač. Prsť však byla za německé okupace odstraněna.  Nacisté odstraňovali nápisy a sochy, ale proč prsť, v podstatě obyčejnou hlínu?

Odpoledne téhož dne šel opět průvod, tentokrát z pivovaru městem do Smetanových sadů, kde vystoupilo vojsko a členové Sokola. Po vzdání holdu státní vlajce byla v sadech veselice. Lidé byli šťastní, koho by napadlo, že další válka se blíží?

Obě bronzové desky nesou nápis Obětem světové války. Úplně dole je vyryto V Litovli 2. VII. 1933. Každá deska nese 36 jmen, celkem 72 obětí 1. světové války. Jména, která jsou v Litovli stále obvyklá. Například Bohumil Vašíček. Do Litovle přišel z Jarošova, kde se vyučil v pivovaru bednářem. Stejná práce ho a jeho rodinu živila i v litovelském pivovaru. Do války, k 25. pěšímu pluku, šel v 30 letech a 18. listopadu 1914, téměř na své narozeniny (9. listopadu) padl na ruské frontě u  Goszcy. Zbyly po něm tři malé děti, nejmladšímu byl rok…

Dne 28. 10. 1938 uspořádal litovelský Svaz bojovníků za svobodu oslavu 20. výročí od ukončení světové války. Při této příležitosti byla v květnu 1938 nově upravena spodní část věže. Do okna byla vsazena železná mříž se znakem města a datem 28. 10. 1938. Návrh zhotovil akademický malíř František Doubrava. Pak ale přišlo další válčení. Další desky byly odhaleny 9. 7. 1950. Pod původní bronzové desky byly osazeny další dvě, tentokrát kamenné desky. Přibylo dalších 46 jmen… Znovu byla uložena prsť z bojišť první světové války, tentokrát doplněna prstí z památných míst 2. světové války: II. odboj Osvětim, Malá pevnost Terezín, Český Malín, Dukla.

Pod oknem byla nainstalována travertinová deska s nápisem "My jsme zemřeli, abyste vy žili". Později byl ještě nad oknem osazen pískovcový reliéf znázorňující poprsí muže. V levé ruce drží pochodeň, pravé zápěstí nese zbytky okovů. Reliéf doplňuje dvouocasý lev a holubice. Autorem je olomoucký sochaře Julius Pelikán.

Samostatný pomník sice 118 litovelských občanů, kteří zemřeli během dvou světových válek, nemá. Jejich jména se však stala součástí radniční věže, součástí historie města.