Studánka, jak se taky prameništi potoka Čerlinka říká, je jen kousek od Litovle, za cukrovarem, polní cestou doprava. Na první pohled se může zdát, že je prameniště nedostupné, ale kromě nějakého měsíce v zimě je branka ke Svaté vodě vždy otevřená. Voda zde nevytéká přirozeně, ale napouští se kohoutkem, což Svatou vodu poněkud zbavuje romantiky. Zato je tahle voda zaručeně pitná. Studánka byla odedávna známá jako poutní místo. Poutě k Panně Marii se konaly obvykle 8. září na svátek Narození Panny Marie. Poutní místo bylo známé, sjížděly se sem povozy s poutníky ze široka daleka. Ještě v době druhé světové války, kdy nedaleko Studánky vedla hranice mezi Sudetami a protektorátem, bylo místo velmi oblíbené. Na místě se setkávali lidé z rozdělené země. V 19. století zde nechala paní Šustrová (majitelka litovelského domu „Šustráku“) vsadit dřevěnou káď a nad ní keramickou sošku. Další úprava byla v roce 1916, místo rozpadlé kádě byly zasazeny cementové skruže a nad nimi stříška se zasklenou skříňkou pro sošku Panny Marie. Na místo byly pořízeny lavičky a upravena štěrková cesta. Soška Panny Marie Immaculaty je na místě dodnes, v roce 2011 byla restaurována a spolu s pramenem posvěcena litovelským farářem.

Místo zvané Svatá voda nebo jednoduše Studánka bylo oblíbené i v dávnější historii. O Janu Šemberovi, který pobýval často v Litovli a obýval 1. patro nynější radnice je psaná historka, kdy pozoroval dívky koupající se ve studánce. Jak to celé dopadlo, mohou si návštěvníci přečíst přímo u studánky. Od kdy má Svatá voda dnešní vzhled nevíme. Jisté je, že na fotografiích z 90. let už takhle vypadala. Ale jistě se najdou pamětníci, kteří by o poslední úpravě Studánky, Svaté vody Čerlinka mohli něco vědět. 

Svatá voda Čerlinka je od nám. Přemysla Otakara v Litovli vzdálená 2,5km: http://www.mapy.cz/s/hCzs