Ve středu 9. června 2004 bylo dusné horko. Po 16. hod. se honily kolem města mraky a trochu kapalo. Nic zvláštního. Po půl páté to začalo. Bílá tma, rachot, vlastně ani nikdo neviděl, co se dělo. Celé to trvalo jen asi 10 minut. Stromy v parcích vyvrácené, ulice neprůjezdné, z kostela sv. Marka spadl z věže kříž, na domy spadly stromy. Hlavní síla tornáda šla kolem jednoho ramene řeky Moravy. Domy v okolí zůstaly bez střech, částečně i bez zdí, všechna okna vybitá, betonové sloupy byly vykroucené a ležely na zemi. Při vší hrůze si tornádo síly F3 nevybralo žádnou lidskou oběť. Pomáhal kdo mohl: hasiči z Litovle a okolí, sklenáři, krizový štáb. Z celé republiky přicházely nabídky pomoci a také finanční podpora pro poškozené obyvatele i pro postižené město. A jak to prožívali postižení? Někteří si mysleli, že spadlo letadlo, jiní se objímali a loučili se se životem. Viděli jak se prohnuly skleněné výplně oken do oblouku, než se rozsypaly. Někteří plakali, jiní nemluvili. Dnes už nic nenasvědčuje prožité pohromě. Parky jsou nově vysázeny a upraveny, nejvíce postižené ulice mají nový kabát. Ale přece se nedá zapomenout.