Začíná sláva lišky B.
Ano, pořád jde řeč o naší lišce. O té, která se narodila v lesích mezi Bouzovem a Lošticemi. Už víme, jak se dostala do Brna. Už to nebyla obyčejná liška, bylo to Liška Bystrouška! Psalo se o ní v brněnských Lidových novinách! Redaktor novin Rudolf Těsnohlídek se ujal úkolu psát o nějaké lišce z nějakého Bouzovska velice neochotně. Ale když pak viděl úspěch svého „komiksu“, pokračoval v psaní. K obrázkům Stanislava Lolka dál přidával veselé texty. Šlo psaní veselých textů Těsnohlídkovi snadno? On sám se rozhodně za veselého člověka nepovažoval, spíš naopak.
Na jedné ze svých procházek Bílovickými lesy našel R. Těsnohlídek s přáteli odloženou 1,5letou holčičkou. V té době nic nemožného… Zachránili ji. Na Těsnohlídkův popud byl pak v Brně poprvé postaven vánoční strom s pokladničkou ve prospěch dětských domovů. Poprvé byl strom rozsvícen 13. prosince 1924 a tato tradice se rozšířila i do ostatních měst.
Rudolf Těsnohlídek (1882 – 1928) žil jako kluk v Čáslavi. Už tam začaly jeho chmury a ty se s ním pak táhly celý život. Oženil se třikrát. Dvě z jeho manželek spáchaly sebevraždu, sebevraždu spáchal i on sám. První manželka Kaja měla dost divný zvyk nosit na krku malou pistolku. Z té asi náhodně vyšel výstřel zrovna na jejich svatební cestě v Norsku... S druhou manželkou Annou se rozvedl. Spolu měli syna Milana. Třetí manželka Olga Marie se otrávila plynem poté, co jí někdo z redakce Lidových novin (na České ulici v Brně) zatelefonoval, že se její Rudolf zastřelil. Byla to pravda, Rudolf Těsnohlídek však nebyl hned mrtvý. Chodil po redakci a omlouval se, že zašpinil stůl… Na následky zranění však 12. 1. 1928 zemřel. Bylo mu 46 let. Na Ústředním hřbitově v Brně je jejich společný hrob. U zdi, jak u sebevrahů bývá. Nápis na náhrobku hlásá: Manželé Rudolf a Olga Těsnohlídkovi. Nic víc.
Příběhy nezbedné lišky Bystroušky však žily dál. V komiksu a taky v jeho knížce románku/bajce Liška Bystrouška, která vyšla poprvé v roce 1920. Už se však neodehrávaly na Bouzovsku, ale v Těsnohlídkových oblíbených Bílovických lesích, kam je přesunul. Bílovice jsou spojeny s Bystrouškou navždy, a to nejen turistickou stezkou s památníčky a studánkami. Stezka končí u myslivny lišky Bystroušky. Ale my dobře víme, že myslivna není pravá! Ta, kde skutečná liška rostla, je u nás, ve Střítěži na Bouzovsku.
A jak to bylo dál? Pokračování příště.