Ano, mluvíme opravdu o lišce Bystroušce. Té, která se proslavila po celém světě. Zásluhu na tom má hned několik autorů: Stanislav Lolek, Rudolf Těsnohlídek a Leoš Janáček. A ačkoliv na příběhy lišky si dělají nárok hned dvě další lokality – Těsnohlídkovo Brno a blízké Bílovice nad Svitavou a Janáčkovy Hukvaldy, jedno je jisté. Liška Bystrouška se narodila v Pavlovských lesích, jen 5 km (po naučné stezce) od Bezděkova, místní části Bouzova. A svoje mládí prožila v hájence v dávno zaniklé vsi Střítež. 

Na přelomu 19. a 20. století žil v hájence revírník Ferdinand Mayer. Na svých toulkách lesem našel opuštěné liščí mládě. Nebo nebylo opuštěné? Zkrátka ho donesl do hájenky, buď aby ho zachránil nebo aby udělal dětem radost. Možná oboje. Malá liška vyrůstala mezi psy, kočkami, slepicemi a dalším domácím zvířectvem. A jako každá liška byla chytrá až vychytralá a ostatní zvířata s ní jen stěží držela krok. A nejen zvířata. Vznikaly neuvěřitelné situace, nad kterými se všichni v hájence pořádně nasmáli. Smáli se, i když se ztrácely slepice? Revírník Mayer si naštěstí příhody nenechal pro sebe. Kde je vykládal? Nejspíš v hospodě.

Dnes už v hájence žádný revírník nebydlí. Avšak hájenka je pořád stejná. A potomci lišky B. okolo možná zvědavě obcházejí stále. Střítežská hájenka se v roce 2014 zcela oprávněně dostala na Seznam kulturních památek Olomouckého kraje. A nejen ona. Současně byla zapsána i přilehlá křížová cesta a kaple. To je vše, co z původní obce Střížov zbylo.